BLOG: Cestování kamkoli, jen když to stojí za to…

SKOTSKO, země s krásnou krajinou a dobrými lidmi

Až při třetí návštěvě této kouzelné země jsem si udělala čas na pořádné procestování… V polovině srpna jsem si na farmě sbalila batoh a společně s kamarádem se vydala prozkoumat západní pobřeží.
17.srpna, neděle
Stopem se vydáváme z městečka Forfar (na východě) přes Dundee, Perth a Stirling až na západ, cílem je pro dnešek jezero Loch Lomond a hora Ben Lomond. Je to jedno z nejkrásnějších jezer Skotska, mimochodem také proto, že jeho široká část leží v nížině, ale jeho konec – tedy dlouhá úzká nudle, byla vyhloubena ledovcem a zapadá do hor… Stopem se naprosto bez problémů dostaneme až úplně pod horu – kde také silnice končí. Následuje výstup pěšky na vrcholek, společně s dalšími turisty. Výhled je úžasný – na jedné straně vidíte nížiny a pole, na straně druhé začínající highlands s jezery… Nakonec se navečer dostáváme stopem až k Loch Tay, kde si v nějakém parčíku postavíme stan a bez problému přespíme.
18.srpna, pondělí
Snažíme se dostat stopem ke Glen Coe, kam vede jen úzká nefrekventovaná cesta. Nakonec nás nějaký hodný pán zaveze přímo na konečnou (zajel si tím asi 40 km) a my se vydáváme po pěší cestě údolím skrz hory, které jsou všude kolem nás. Počasí je typické skotské – mlha, občas zaprší. Půda kolem cesty (a částečně i cesta samotná) je plná močálků a kamenů, po obou stranách máme hory. Krajina mi připomíná Pána Prstenů a Mrtvé močály, čekám, kdy uvidím někde plavat nějakou mrtvolku… Přesto to má své kouzlo a mě se to moc líbilo. Nakonec dorážíme k jezeru a chatě, kde si postavíme stan a také se poprvé setkáme s nepříjemným počtem meggies. Naštěstí nás nikdy nepotkal opravdický černý mrak těhlech mušek, ale nepříjemné to bylo tak jako tak.
19.srpna, úterý
Procházíme další částí Glen Coe, krajina kolem pořád krásná, je pod mrakem. Nakonec se kolem druhé hodiny dostáváme k bothy – chatě pro turisty (něco jako jsou v Tatrách salaše) a rozhodneme se zde přespat. Po zajímavých pokusech zapálit vřes nacházíme v jedné poličce pepo a tak máme i improvizovaný oheň (našli jsme totiž i zbytek briket…). Zkoušíme si usušit oblečení a celkově odpočíváme…
20.srpna, středa
Z údolí se dostáváme do zelených lesů (kterých je ve Skotsku poskrovnu) a cesta směřuje dál k Fort Williamu. Stopem se potom dostáváme přímo do města a stan stavíme v kempu (kde je SPRCHA). Příští den máme v plánu vyjít na nejvyšší horu GB – Ben Nevis. Navečer si ještě prohlédneme město, povečeříme fish&chips a znovu si dáme sprchu 
21.srpna, čtvrtek
Od rána chčije jako z konve, mraky jsou asi půl metru nad námi. Představa výstupu na Ben Nevis je nereálná, zvlášť proto, že jako hora to prý za moc nestojí a jde jen o to, že je nejvyšší… Cestu tedy vzdáváme, místo toho jdeme dopoledne do města něco pokoupit, odpoledne pak balíme mokrý stan a mokré věci a jedeme na nejzápadnější cíp Skotska – maják Ardnamurchan point (názvy v této části už jsou z naprosté části galské), kde taky konečně spatříme slunce… K majáku vede dosti zajímavá silnička – tolik hupů a zatáček jen tak něco nemá. Na konec nás zavezl nějaký hodný pán, který si tímto zajel 60 km. Jsme tam akorát před západem slunce, postavíme stan a dáme sušit věci (díky větru je to suché hned) a jdeme pozorovat slunce, zapadající nad Atlantickým oceánem… Dál už je jen Amerika… Tohle místo patří k mým největším zážitkům – skoro nikdo tam nejezdí, je to daleko od všeho, vidíte jen oceán, blikající maják a krásné útesy, usínáte za dunění vln pod vámi.
22.srpna, pátek
Ráno si prohlédneme muzeum majáku a já zajdu za nějakou paní, která tam přijela, jestli by nás nevzala hned vedle – k zátoce Sanna Bay. Podle mapy je to opravdu kousíček, pani očividně ví kudy a mileráda souhlasí. Po půl hodině cesty mi dochází, že si kvůli nám paní zajela opravdu hodně km a že příště si radši vezmu podrobnější mapu. Po cestě se dozvídáme, že je z Walesu, a tudíž probíráme politiku na téma Skotsko + Wales X Anglie. A pak dorazíme na jednu z nejkrásnějších pláží Velké Británie. Paní nám dá na cestu ještě Coca colu a dvě tyčinky a my sestoupíme dolů k moři. Před námi je dlouhá písečná pláž a Atlantik. Nádhera. Navíc jsme tam zatím sami, i když nějací lidé během dne přišli… Voda je dost studená, koupe se jen pár otužilých Skotů a potom někdo v neoprenu.  Slunce ale svítí, a tak aspoň ležím na písku a vstřebávám teplo… Odpoledne se potom sebereme a jdeme stopovat směrem k přístavu Mallaig. Tam nakonec dorazíme a bez jakýchkoli problémů si postavíme stan na vyhlídkovém místě… K dispozici tudíž máme i lavičku, stůl a informační tabuli  K večeru potom ve vodě zahlídneme i tuleně…
23.srpna, sobota
Ráno jdeme na trajekt – původní plán jet na ostrov Rum vzal za své kvůli pěti hodinám plavby a ceně, tudíž plujeme rovnou na ostrov Skye. Tam se stačíme dostat do Staffinu, kde na pláži postavíme stan.
24.srpna, neděle
Stopem se dostáváme k hoře The Storr, kde se nachází fotograficky velmi oblíbený kus šutru – Old men of the Storr. Najdete ho na většině pohlednic ze Skye a musím říct, že mají důvod ho fotit… Jedná se o obrovský, na délku postavený kámen, kde mimo jiné fouká hrozitánský vítr a vy máte pocit že na vás musí každou chvílí spadnout… Uchvátila mě i krajina okolo, opět si připadám jako v Pánovi prstenů… Na horu se vylézt nedá, jsou to jen ostré skály a žádná cesta tam nevede. Poté se přesouváme na hrad Dunvegan, který mě osobně moc nezaujal a končíme v kempu ve Sligachanu. Před námi se nachází nebezpečné pohoří Cuillin Hills. Říkáme si, že bychom mohli vyrazit už teď navečer, přespat někde po cestě a druhý den pokračovat, nicméně po hodině cesty, když jsou všude kolem nás bažiny, to obracíme a jdeme do kempu. Tam se ptám správce jak je to s přechodem hor a on mi ukazuje mapu, opravdu – nemůžeme zabloudit, půjdeme skrz hory po jedné jediné cestě, která tam vede, potkáme jednu křižovatku a na té se dáme doprava, nic složitého… Za mohutného deště tedy přespáváme v kempu…
25.srpna, pondělí
Neuvěřitelný slejvák trval celou noc, ráno za deště balíme a vycházíme do hor… Hory ani moc vidět nejsou – jednak kvůli mlze a potom taky kvůli provazům deště. Řeka, protékající horami, má asi o dva metry výš hladinu – jak se do ní slévají všechny potoky, naše cesta se přeměnila v potok, všechny potoky, co kříží cestu, se přeměnily v řeku. Už asi po druhé hodině chůze musím při jednom brodu sundat boty, aby mi do nich nenateklo ze shora… To se opakuje ještě třikrát, jdeme cestou=potokem, občas bičováni deštěm. Navíc fouká obrovitánský vítr, několikrát mě to shodí z cesty… Přesto to má své kouzlo. Na křižovatce se dáme doprava, na neplánované druhé křižovatce taktéž. Každou chvílí bychom měli narazit na silnici… Nicméně, před námi se najednou objeví oceán a cesta končí. Naštěstí potkáváme rybáře, který nám ukazuje, kde jsme. Z jeho popisu se nestačím divit, došli jsme přesně doprostřed ničeho, civilizace je vzdálená na obě strany stejně zkurveně daleko, a když mu ukážu, kam chceme dojít, uznale pokývá hlavou a popřeje hodně štěstí… Mezi námi a původním cílem totiž není žádná cesta, pouze bažiny a mimo jiné i nejvyšší hora ostrova. S kompasem by se to prý možná dalo zvládnout, nicméně nechceme riskovat a tak se ptám na druhý směr. Ten už je prý lepší, i když nás ještě pár hodin čeká… Musíme se prý držet pobřeží a útesů, opatrně přejít skaliska jmenující se „Bad step“ a pak hlavně přebrodit řeku, přes kterou nevede most… Vydáváme se tedy na cestu, s batohama lezeme nad bouřícím oceánem, snažíme se, aby nás neshodil vítr, a nakonec přicházíme k řece. Vzhledem k šířce, hloubce a proudu ani nezouvám boty a brodím v nich, čímž mi do mých šest let starých „Garmontek“ poprvé natekla voda. Na druhém břehu nás ale čeká spása – bothy. Uvnitř zatopíme v krbu a dáme si vysušit boty s oblečením.
26.srpna, úterý
Celý den jsme v Bothy a sušíme. Venku prší. Odpoledne pak přijdou dva Norové, jeden Francouz a šest Čechů (z toho čtyři na kajakách), takže navečer je veselo… Anglicky se bavíme o všem možném, se dvěma Čechy probírám maturitu, a nakonec se všichni někam poskládáme (naštěstí to byla dost velká chata) a jdeme spát…
27.srpna, středa
Zase se dostáváme do civilizace a já se chystám podniknout ještě menší pěší okruh na jihu Skye… Celé to zabere asi čtyři hodiny a rozhodně to stojí za to, cesta prochází dvěma zaniklými vesnicemi a člověk se zase cítí jako na konci světa… Nakonec se dostáváme až k mostu přes Skye, kde postavíme stan…
28.srpna, čtvrtek
Jsme na cestě zpět, navštěvujeme ještě Eile Donan Castle – velmi známý a často focený hrad, a Fort William. Odpoledne nás napadá, že když budeme mít opravdu štěstí, tak se dostaneme na farmu už v noci, a proto stopujeme do pozdních nočních hodin. Jednak nám nejdřív zastaví policajt, naprosto super chlápek, který nám doporučí místa na spaní (a ještě je s námi objede) kdybychom už nic nestopli, pak dva Francouzi, kteří s námi nabourají, a když se smíříme s tím, že dnes se na farmu nedostaneme a jdeme si najít místo na stan za město, slyšíme za sebou volání nějaké paní… Ptá se nás, kam jdeme, tak říkám že najít místo na stan, a ona že to v žádném případě, že by se o nás bála a že máme jít k ní domů. Nakonec se nechám uprosit a jdeme k ní s tím, že si postavíme stan na zahradě. Nicméně dopadá to tak, že nám ustele v obýváku (po dvou a půl měsících ležím zase v posteli…) a sama si jde lehnout do horního patra (dole jsme sami – společně s počítačem a dalšími vymoženostmi, paní asi nikdy neslyšela o Češích…).
29.srpna, pátek
Ráno nám paní přinese ručníky, kdybychom chtěli sprchu, a omluví se za to, že nepijou k snídani kávu, tak jestli nám bude stačit čaj. Nakonec s rodinou posnídáme (dozvíme se, že oba pracují jako sociální pracovníci a potkali se v Indii jako humanitární pracovníci), paní nám dá svačinu na cestu a pán nás ještě odveze na super stopovací místo… Odtamtud se už rychle dostaneme do Perthu, do Dundee a zpět k Forfaru na farmu…
Další den pak vyrážíme do Dundee, tam nám ujede autobus do Londýna, takže za 40 liber kupujeme nový a z Londýna pak zpět do ČR…

pošli na vybrali.sme.sk

Kategorie: Nezařazené | 20. 1. 2009 v 20.13 | altariel

Přidat komentář

Just another CESTOVATELE.com weblog

Nejnovější články

© 2006 Cestovatele.com; Kontakt | ArmA: Combat Operations | O Cestovatele.com | Reklama